Další cirkulární technologie na zpracování vytříděných plastů je tady!

Většinu vytříděných plastů, jako jsou obaly od potravin, drogerie či kelímky od jogurtů, neumíme zpracovat a tak bohužel končí na skládkách nebo v zařízeních na energetické využívání odpadů. Skvělou zprávou je, že v České republice vznikají první technologie, které mění tyto plastové odpady opět na zdroje. Ze získaného regranulátu se následně vyrábí například trubky nebo palety.

Z obsahu žlutých kontejnerů se v současné době opětovně využívají zejména PET lahve – tvoří zhruba čtvrtinu z celkového množství vytříděných plastů a jsou snadno recyklovatelné. Dalších až 20 % představuje HDPE drogerie, kterou odpadářské společnosti na svých třídicích linkách dotřiďují podle aktuální poptávky. Zbývající výměty z dotřiďování, tvořící až 50 %, se zpravidla odstraňují energetickým využitím nebo skládkováním. Nyní ale u nás vznikají nové technologie, které dokáží i část z těchto výmětů materiálově recyklovat a vrátit do oběhu.

Zatímco doteď bylo cílem odpad co nejvíce vytřídit, nyní bude zvýšený tlak na materiálovou recyklaci, tedy aby se co nejvíce vytříděných odpadů využilo opětovně ve výrobě. Dá se říci, že kvalita druhotné suroviny závisí na vytřídění podle druhu materiálu, a právě druhové třídění se považuje za vůbec nejslabší článek recyklace odpadních plastů. Zatímco někteří hledají způsob, jak do nových produktů zapracovat směsný plast, jiní se vydali cestou dalších stupňů třídění až k dosažení téměř čistých plastů konkrétního druhu.

Pilotní recyklační linka na zpracování vícedruhových tvrdých plastů, jako jsou kelímky od jogurtů a další obalové materiály potravin, drogerie apod., vznikla v Hranicích na Moravě. Další pak byla postavena v Ostravě. Obě se zaměřují právě na obsah žluté popelnice, který se u nás dosud nezpracovával, a přeměňují jej na regranulát – druhotnou surovinu, která ve výrobě nahrazuje zčásti či zcela surovinu primární. Zpracovací kapacita zařízení činí 20 300 tun plastového odpadu ročně, což odpovídá zhruba 1 300 kamionům plastu odkloněných od skládek.

Za jejich výstavbou stojí česká společnost Plastic Union, člen skupiny ette. Jako jediná v České republice zpracovává vícedruhové plasty ze žlutých popelnic, které je schopná od sebe oddělit na jednodruhové materiály. Zaměřuje se na polypropylen (PP) a polyetylen s vysokou hustotou (HDPE). Linky zpracovávají také PET, jedná se však o sekundární materiál, který se prodává pouze v drti. Výstupem je jednodruhová, homogenizovaná drť a regranulát o čistotě až 99%, tj. obsahují jen zanedbatelné stopy jiných materiálů. Provozy disponují také unikátním zařízením, tzv. black eye, na dotřídění černých plastů dle typu. Pro běžné optické třídicí systémy jsou totiž černé plasty prakticky neviditelné. Výsledný regranulát se používá zejména ve výrobě trubek, úklidového náčiní, kompozitního materiálu, palet a částečně také v automobilovém průmyslu.

Zdá se, že nové technologie boří mýty, co se týče recyklovatelnosti vícedruhových plastů. Linky si poradí s určitou mírou znečistění a příměsí, které jsou schopné odstranit. Ale i ony naráží na své limity. Těmi zůstávají rukávkové etikety, tzv. sleeves, vyrobené z PVC, silikonová těsnění nebo různá aditiva, které linky nedokáží zpracovat. V takových případech přichází na řadu dialog přímo s původci obalů, kteří na podporu recyklace budou muset v budoucnu do svých výrobních technologií zařadit recyklovatelné materiály.

Co se týče zmíněných vícedruhových tvrdých plastů, které nově umíme zrecyklovat, vstupního materiálu je v tuzemsku dost, ale protože je nikdo takto komplexně neuměl dosud zpracovat, je třeba dodavatele z řad dotřiďovacích společností, měst a obcí, přesvědčit, aby tyto tvrdé plasty začaly dotřiďovat. Motivace je ekonomická. Místo nákladů za ukládání na skládku se jim generují příjmy za prodej materiálu.

Závěr

Aby se cirkulární ekonomika „nezvrhla“ jen v přesouvání odpadů do zařízení na energetické využití odpadů, ale aby se odpady vrátily skutečně do výroby, nové zákony musejí pomoci recyklaci a také odbytu recyklovaných výrobků. Jak je známo, Česká republika se zavázala plnit evropské recyklační cíle, které mimo jiné stanovují úroveň recyklace komunálních odpadů na 65 %. K tomu, aby byla recyklace skutečně realizovaná, musí být konkurenceschopná. Bude třeba navýšit cenu nejen za skládkování, ale také energetické využití. Tím se podpoří dodržet hierarchii nakládání s odpady tak, jak jí mimo jiné definuje odpadový zákon již dnes, a dojde k postupné minimalizaci skládkování a spalovaní recyklovatelných odpadů. Nutné je zabezpečit to, aby druhotné suroviny byly v procesu výroby ve výrazně větším množství alternativou místo surovin primárních.


Plastic Union je skupina společností specializující se na komplexní recyklaci komunálního a průmyslového plastového odpadu. Ekologicky přeměňuje odpadní plasty v druhotnou surovinu pro další využití v průmyslu, a to v souladu s principy oběhového hospodářství. Při zpracovatelské kapacitě 23 000 tun odkloní ročně na 1 300 kamionů plastového odpadu od skládek. Za své ekologické inovace získala v roce 2019 Cenu Olomouckého kraje za přínos pro životní prostředí.
Plastic Union zaměstnává na 150 lidí. Je členem české skupiny ette, která se zaměřuje na financování a řízení projektů s vyšším  smyslem.

http://www.plasticunion.cz | http://facebook.com/plasticunion.cz | http://linkedin.com/company/plasticunion